Uplynul rok od smrti bývalého generálního tajemníka KSČ Miloše Jakeše,

který zemřel v nedožitých 98 letech.Prožil jsem s ním intenzivně tři poslední roky jeho života, kdy jsme ve spoluautorství připravili a vydali publikaci „Miloš Jakeš příběh komunisty“. Dost času abychom probrali vše podstatné i podstatné méně, tedy od děvčat až po vážná politická vnitřní i zahraniční témata.

Přestože byl zraněn při autonehodě byl stále fyzicky a duševně svěží. Ač byl kdysi z KSČ vyloučen, s čímž se nevyrovnal do konce svého života, zúčastňoval se akcí komunistů, na kterých aktivně vystupoval. Sem tam poskytl nějaký ten rozhovor, který pokud to bylo pro pravicové novináře, tento byl jimi náležitě upraven a využit jak proti němu samotnému, tak proti všem a všemu, co se jen socialistickému podobalo. Zahrál si i ve vlastním filmu Milda, který byl ve stejném duchu náležitě upraven a slíbená autorizace mu nebyla umožněna.

To vše ho nesmírně štvalo a zraňovalo. To pak klel jak pohan. O to více stál o to aby po něm a o jeho názorech a postojích něco objektivního zůstalo. Neměl na mysli, jak už to u státníků bývá vybrané spisy či oficiální životopis, ale sám se ujal role průvodce naši československou a českou bezmála stoletou historií, k níž se nejen vyjadřoval, ale aktivně ji z pozice komunistického funkcionáře ovlivňoval.

Byl nesmírně rád a vděčen a při křtu knihy, která spatřila světlo světa v roce třicátého výročí „sametu“ poděkoval všem, kdož se o vydání zasloužili. Zároveň vyjádřil přesvědčení, že porážka socialismu je jen dočasná a další socialistický vývoj je nejen možný ale z hlediska další existence lidstva nezbytný.

Zajisté neškodí si to v den výročí jeho skonu, kdy neustávají útoky na bývalý režim, a historie je účelově překrucována, připomenout.

Pavel Pilný